Rychlý přehled významu 12 000 slov odborných, slangových i cizojazyčných

Význam slova hon

Počet nalezených zmínek: 2

hon

nadhánět/ popohánět k větší rychlosti
hra na honěnou
hnačka = průjem
- viz hnáti, honička, pohon

hon

štvanice/ honba/ lov/ -ení v honitbě
samostatné [pěstební] pole - každé s jinou plodinou [např. hon U lesa, ap.]
záhon/ -ek = okrasný či pěst. malýaj., uhnat si nemoc], odehnat [chmury, nepřítele, havěť]
dohnat plán/ studium
hon/ -ák/ -ec = nadháněč
honění = ukájení
uhánět = spěchat
pozemek
honit/ hnát/ dohonit [žene dobytek]
předehnat - získat lepší pořadí
[honitba = území vyčleněné mysliveckému sdružení/ spolku k chovu a odstřelu zvěře/ ptáků]
(při-/ pře-/ hnala se bouře/ vlna/ smečka vlků/ hejna ptáků/ horda zlodějů/ lapků aj.)
hnané pažení
h. = stará délk. míra = 125 kroků

Možná související slova

Slovo hon se objevilo ještě zde:

hnáti	sehnat, dohnat, předehnat, prohnat, uhnat, zahnat, vyhnat, přihnat, odehnat, popohnat, přehnat/ přeháňka, vyhnání, shon/ shánění/ sháňka, honění/ lov, honit [husy aj.], honitba, poháněč, honec, hnací [hřídel], hnané [kolo], náhon, nahnat, náhončí, žene/ ženoucí se - viz hon, honička, ohánět se, ohon, oháňka, pohon
leč	část honitby, v níž probíhá jedna část honu zátah, lest, léčka, past tlučka = past k odchytu a usmrcení škodné (spojka s významem „ale“) - viz hon,lovec, tenata, zbraně
lícha	pruh zeměděl. pole o šířce cca 2,5 m/ ruč. rozsevu (záhumenek, zvor/ zvůra = kus pole/ oranice) - viz lán, úhor, záhumenek, hon
lovec	kdo něco loví, novinář, sběratel, rybář, myslivec/ střelec (nikoli honec) - viz hon
nástraha	léčka, past, mina - viz leč, hon, munice, pyrotechnika
pole	pozemek/ role/ lán pro zem. výrobu, polnosti mezičlánek [p. mezi sloupy plotu/ mostu] (fyz.) silové/ el. p. aj. p. válečné polní - viz blata, hon, lada, lán, poldry
polovačka	(slovensky) hon/ -ba, lov myslivost, štvanice sokolnictví - viz sporty
štvaní	vyvoláním potíží a lživými výpady [i mediálně] lidi vzáj. rozeštvat, vyvolat puč aj. štvanec štvanice = hon naštvání, naštvat = na-/ roz-/ zlobit/dopálit [se/ koho]
vlk	divoké zvíře vlčák – pes (vlkodlak – wérvolf {z něm.}, pohádk. zvíře) - viz houf, hon, shluk
žoužel	1. havěť 2. nejasná jednotlivost nebo množina různorodých tvorů 3. drobotina 4. žertovné slovo - viz hon

Lidový slovník pro chalupáře podle J. Knížka, upravil: P. Polomík. Stáhnout PDF verzi slovníku (5MB, verze 06.03.2019)